Zní zvony vánoční zas v svatou noc.
Já poslouchám je se ztajeným dechem,
chci zachytit je v duši opět echem,
leč kde je půvab jejich, čarná moc?
Když jako děti jsme je poslouchali,
oč tajemněji zněly, nežli dnes,
kdy jako ohlas jen se v dálce tratí.
My zbožně za ruce vždy jsme se vzali,
a za andělem zřeli do nebes,
a s hlavou plnou snů pak šli jsme spáti.
Ó doby, kdy vše pohádky čar zlatí.
Teď chápu již, když světla slavně planou,
pro děti úsměv, tichou slzu stranou. –
Zní zvony vánoční zas v svatou noc.