Jest smutný večer, těžké mraky nebem jdou,
jest mrtvo, občas jenom z dáli pozahřmění,
a nových mraků tvar se stále letem mění
v té nekonečné cestě pustou oblohou.
Jest smutný večer, mraky táhnou duší mou,
kdy ponejprv jdu spat bez Tvého políbení,
kdy místo rtů mi o nich zbývá pouze snění
tak dlouhé, nekonečné, nocí bezesnou.
Jest smutný večer, oblaků roj nebem táhne,
má touha letí za nimi v noc temnou
a bolest v rozbouřené struny srdce sáhne.
Teď zřím, jak život bez Tebe jest cesta dlouhá!
Ó, kéž bys byla věčně, věčně, věčně se mnou!
Kam dojdou oblaka, kam doletí má touha?