Ba marno... A přec snad je lépe tak,
než znovu vždy se zítřka báti
a západu, jímž den se zkrátí,
svůj nésti dík jak unavený pták,
jenž každým dechem jen,
jak vane v jeho sen,
je ihned poplašen
a marně po něm točí hned svůj zrak.
A lépe jest, než požár příští, zřít
vždy v zoři krev již vycezenou,
jež byla drahou žití cenou,
a jež se nemůže zpět do žil vlít,
byť chtěl jsi znovu zas
zlomený zcelit klas.
To nezhojí ni čas
a marně voláš: znovu růst a chtít.