Těch listů z knihy žití několik
dnes kéž by ještě bylo nepopsáno,
by člověk tak, jak kdysi v štěstí zvyk,
zas příští jasné pozdravit moh’ ráno.
Neslyšet v nitru bojů, vášní ryk,
a v srdci, jež by ze snů bylo stkáno,
mít pro zem píseň a pro sebe dík.
Ne, marno... vše zůstane nesmazáno.