Usednout večer na zápraží,
když mlha nad vodou se sráží,
dát hlavu v chůvy klín,
pohádkám tiše naslouchati,
s anděly ve snu zpívat, hráti –
toť štěstí pouze stín.
Nést v srdci ohlas nocí hvězdných
a zpít se hloubkou tajů bezdných,
tou čistou rosou duší,
za ptákem hledět do azuru,
zaplašit slední žití chmuru,
a duše štěstí tuší.
Leč rtem se dotknout oné číše,
vssát kouzlo, jímž vše žije, dýše,
jež i zášť věků smíří,
a naklonit se nad Tvé čelo,
nad oko, které „miluji Tě“ dělo –
a srdce štěstím hýří.