Jen řádek několik... již lampa dohořívá,
a venku vítr v černých haluzích se honí,
jen řádek několik, v nich vše, co duše skrývá,
ať verše mé do vichru zápasu v noc zvoní.
Co nepoví můj rým, ať pták Ti v okně zpívá,
mým vzdechem, jenž Tě nestihne, ať svlačec voní.
V tom lampa dohasla... kol čirá tma... co zbývá...
Hvězd vzplála z mraku zář, když píši to vše pro ni.