V alej modřínovou, tratící se v dáli,
šli jsme prožít báji věčně novou.
Ptáci v hnízdu, hvězdy na nebi se smály
v alej modřínovou.
Hleděl jsem, jak mraky nebem plovou,
ale v srdci zářné sny nám ještě plály
i Tvůj zrak pod kšticí ebenovou.
Prchly chvíle, o něž jsme se vždycky báli,
přišlo to, co resignací zovou –
chápu, proč se ptáci, hvězdy smály
v alej modřínovou.