Tvůj zrak se dívá slzou zarosen. –
Vzpomínám dávna, zaleť chvílí jen
myšlenkou na ten večer, duše snivá,
jenž jako pohádka nám dnes jen zbývá,
když Osudu vše zatím padlo v plen.
Já k oknu přistoupil a díval jsem se ven.
Kraj celý zlatým mořem zatopen,
a dvojí zář teď v jednu velkou splývá:
Tvůj zrak se dívá.
Tam na obzoru v dáli mřel již den,
ó, chvíle velká, krašší nad eden.
Tvá láska a kdes v poli cvrček zpívá –
ať v osud můj se kolem jenom stmívá,
stín slední v duši bude vyzlacen:
Tvůj zrak se dívá.