Víc křivdám neklnu, jež do cesty mi život vmet,
ni utrpení,
jak v mládí kdys, kdy divoce se stiskne bujný ret,
krev v žilách pění.
Kdy okem bleskne žár a v odvetu se zatne pěst
a mračno v duši.
Teď nejvýš kalným okem pohlednu do věčných hvězd,
kde mír se tuší.
Víc křivdám neklnu, ba dokonce jim žehnám snad,
i světa zlobě,
vím, každou ranou, kterou v duši zasažen jsem pad,
jsem blíž jen Tobě.