Zas tedy po létech se vrátit v ony kraje,
kde mluví vše, i dech, jenž obilím si hraje,
i vírný ptačí smích kdes ve větvích.
Zas znovu snažit se vše dávné luštit taje,
je z duše vyrvat jako zrno z lích.
Zas jistě srdce mrtvá struna zachvěje se,
leč ne již tak, jak v dovádivém mládí plese.
Ne míti odvahu zas znovu chtít,
ne, že se vejít v kraje ty dnes noha třese,
jen k tomu sílu mít: zrak otevřít.