Daleko jsi někde, v cizích krajích, nevím, kde.
Den se plíží po dni, jako ten, kdo v mlhách jde.
Venku slyším vichr, hledím v cigarety dým,
myšlenkami letím temnou nocí s vlakem Tvým.
Co já bdím, snad unavena v rohu kupé spíš,
že Tě volám, za Tebe se modlím, sotva víš.
Vím však, že Tvůj vlak dnes ještě nestih kraj ni svět,
kam bych za ním touhou svojí nemoh’ doletět.
Věřím v Tebe, Tvoje srdce, oči i Tvůj smích,
věřím, že mne slyšíš – i ten vichr venku ztich.