Slabé slunko pozasvitlo,
ale v stínu leží sníh.
Cos jak úsměv v očích kmitlo,
kdo ví, co slz dříme v nich?
A přec paprsk padne jednou
v každou z nejsmutnějších lích.
Po bouřích se duhy zvednou – – –
Nereptám již a jsem tich.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.