Dlouho chtěl bych jít tou cestou bědnou,
jež náš život jest,
vědět jen, že naleznu Tě jednou
u konce svých cest.
Pohádkou by se mi všecko zdálo,
vše bych zřel kol kvést,
šel bych k světlu stále, jež by plálo
u konce mých cest.
Lehké bylo by mi břímě, které
pomohla bys nést,
v mžiku byl bych přes úskalí steré
u konce svých cest.
Byť bych třeba kráčel nocí pustou,
která nemá hvězd,
jistě šel bych každou mlhou hustou
ku konci svých cest.
Hloží bude – údělem mi dáno –
v mou se cestu plést,
nenaleznu nikdy nové ráno
u konce svých cest.