Na horách leží mraky těžké, šedé,
kol sebe cítím přec slunečný den.
Ať po lesích svůj závoj jeseň přede,
kout každý v duši Tebou vyzlacen.
A jedno šeptám tiché, vroucí přání,
jímž celý žiji, jsem a dýchám jen:
ať jako dnes se vždycky ke mně sklání
Tvůj zrak tak sladkou něhou zarosen.