Zas vyšlo slunce nad rozkvetlou strání,
by svému cíli bylo blíž,
tak nad Tvým čelem má se ústa sklání,
bych zapomněl na žití tíž,
a v božském tichém Tvojim pousmání,
co něhy jest a síly, víš.
A oči Tvé jsou smavých hvězd jak plání,
jež přes bouř času září bez ustání.
Ó ptej se, kde jest manna, síla k žití!
Ji ptáče hlásá lesem, širou plání,
ji ve světle i ve tmách zříš,
zde na zemi i v nebi, jež ji chrání;
jí silen v azur vzlétnout smíš
až k Bohu, který s nebes hledí na ni.
Ó ptej se, kde jest manna, síla k žití!