Měsíc padá v pustá vřesoviska,
v závoj oparů svit žlutý halí,
ve stojatých vodách teď se blýská
a zas hasne, jak se mraky valí.
Kdosi na hoboj zpěv starý píská,
hořkou rosou se zas oko kalí.
Měsíc padá v pustá vřesoviska.
Vždy květ svěží někdo v dlani stiská,
od úst odtrhne ti plod již zralý,
kovem almužny zní duše miska.
Ó, jak v touhách bezmocni jsme, malí.
Cítím, jaks mně vzdálená i blízká,
jak má loď se tříští o skaliska,
a mé duši se tak stýská, stýská...
Měsíc padá v pustá vřesoviska.