Velký, Mocný, Neznámý, a přec blízký,
věky vzýván, nepoznán od nikoho,
Ty, jenž sladíš den v souzvuk šera sladký –
utiš mou duši!
Ty, jenž vichr kvílící v pustých skalách
v temných nocích umlčíš hvězdnou září,
Ty, jenž bouři proměníš v slunné jitro –
utiš mou duši!
Ty, jenž láskou svítící ve tmách věky
sivé vlny bouřného zkrotíš moře,
aby slabý pták přece dospěl břehu –
utiš mou duši!