Mám v duši mír, ó, jak Ti žehnat za to,
že jedním slovem Tvým s mé duše sňato,
co leta tísnilo ji tíží pout.
Co zbývá, nežli vroucně pokleknout.
Jsem skolébán jak děcko v klínu matky,
mé trudy sladěny jsou v souzvuk sladký,
co z dáli zní, jak hudba jiných sfér,
a duší táhne tichý svatvečer.
Tak vše, co v životě mi nejvíc svato,
mám z ruky Tvé, ó, jak Ti žehnat za to.