Jest srdce jako pohádkový květ,

Jest srdce jako pohádkový květ, jenž po dlouhé vždy době otvírá se, jak praví pověst, jednou za sto let se rozvine, kol ozáří tmy zase.

Jest srdce jako Fénix, zlatý pták, jenž dřímá dlouho oblak ve objetí, jenž plamenem své krve jde, a pak zas očištěn a silný vzhůru vzletí.

Ať pohas’ květu svit a ptáka jas, vždy za sto let zas zazáří jich vděky – mrtvému srdci nové poupě zas a novou peruť nedají ni věky.