Jen kytičku hlohu
dám, krví jež svítí,
jen to dám, co mohu,
jen co duše cítí.
Jen kytičku hlohu,
v níž západ se leskne,
jen to dám, co mohu,
z té duše své teskné.
Ta nemá jas žití,
jenž v jitru jen zpívá,
chlad večera cítí
a v soumrak se dívá.
Květ bílý mi nedá
již zem tato celá,
ten dá Ti až bledá
dlaň s andělů čela.