Já vsadil život na jedinou kartu;
že prohrál jsem, mou přece snad je vinou,
že nikdy nechtěl jsem zvoliti jinou,
a zemřít chtěl jsem s Tvojím jménem na rtu.
Já spěl jsem v žití za jedinou metou,
já za sluncem šel, jež nemělo skvrny,
a nechápal, proč Osud tam dal trny,
kde mnil jsem, že mi polibky Tvé zkvetou.
Já svěřil život jedinému proudu,
jím chtěl jsem dospět klidných břehů jednou,
jak ptáci, již se s jitrem v azur zvednou
a večer klesnou v tichou pole hroudu.
Tvou kartu vynes’ Osud v okamžiku,
Ty’s došla slunce, jímž vše v srdci taje,
Tvůj žití proud Tě dones’ v snů Tvých kraje – –
Jsem tich a šeptám jen modlitbu díku.