Za víru v život, kterou jsi mi dala,
za křídla k dalším bojům zcelená,
za slova, kterými se skolébala
má duše, životem již zemdlená,
za požár vášně i za tiché snění,
kdy kroky Tvé v mých snech jak hudba jdou,
za moře polibků i zapomnění
mé rty se chvějí díků modlitbou.
Vím však, že život žádá kruté daně,
že zpustne naší lásky bílý chrám,
kdy těžká hlava zaboří se v horké dlaně,
a že pak jako vždy zas budu sám.
Vím, že zas přijde chvíle, sám kdy budu
se smutkem svým i tichou láskou svou,
leč i v tom moři bezedného trudu
rty zachvějí se díků modlitbou.