Jen ještě chvíli, než soumrak se schýlí,
tiše mne poceluj!
Srdce, pták plachý, jenž chvěje se strachy
v dlani Tvé o úděl svůj.
V dáli se blýská a mně se tak stýská,
v duši tíž budoucích dní.
Líbej mne dlouze, ať zemru v touze,
nežli se rozední.
Zítřek je cizí, snad v ráz vše zmizí,
vichřice osudu, duj!
Jen ještě chvíli, než soumrak se schýlí,
tiše mne poceluj!