Dny jdou a zní v nich melodie dávna.
Jsou šerá jitra pod těžkými mraky,
v nichž minulost svou bolest zpívá silně,
že skoro pravdou zní, co v echu mřelo.
Jen slunce bojí se ta divná píseň
a zmlká vždy, když v jitru plném květů
chce v každém poupěti promluvit život.
Tak zazní a tak zmlká píseň tichá,
jak mrak a paprsk se v dny naše mihnou.
A duše, jež by k světlu pnout se chtěla,
zpět raději se vrací v pouta svoje
do šerých jiter pod těžkými mraky.
Dny jdou a zní v nich melodie dávna.