Já kdysi v úsvitu Ti rosném podal ruku,
bych s Tvým šel úsměvem i provázel Tvou muku.
Tak šli jsme jitrem pak, jež růžnou pilo záři,
v svém srdci jara taj a odlesk slunce v tváři.
Až v zenit vystoupí, pak zase v ruce ruku
kéž jdeme polednem, svá srdce ve souzvuku.
Chci v Tvoji radost zřít, chci pít číš Tvého bolu,
až večer zšeří se, pak půjdem k Bohu spolu.