Je po zápasu, v dáli boje tlum
ztich v mracích prachu, vzduchu těžké páře,
jen jeho stín kles v mrtvol bledé tváře,
v spár supů lačných, v křídel hbitý šum. –
A po životě lidském ani zdání,
jen rudá krev ty jeho zbytky smáčí,
ty spousty mrtvol, zbraně v širé pláni.
Však náhle krajem, pohříženým v sen,
vzdech zaúpěl, a v plné ještě síle,
až v křídel ruch ztich holubičky bílé
ten srdcervoucí bojovníka sten.
To vposled zavzdych vojín statný, smělý,
kde havrani se shlukly ve chumáči...
Je ztracen... Bratři na něj zapomněli...