Kol ticho! – Mezi stromy jitro svítá,
co zatím já si v měkkém mechu hovím;
nad mojí hlavou baldachýn se splítá,
kol hravě bzučí včelky
a paprsek se kmitá.
A svěží vánek listím pohrává si
a sráží perly do jemného mechu;
má mysl zírá v přírodní ty krásy
a skrovný, chudý vínek
tu splítat z dětství zdá si.
To dětství rosou! s kvítkem raduje se,
na strmé stráni hlavinku mu zdvihá,
dokud ji vítr dolu nesetřese...
To moje bylo mládí –
jež výš se nepovznese! –
Tu cosi nad mou hlavou smutně dýše...
i zvednu oči – vánek věje listím!
v mé oko zdá se, káplo něco s výše...
je to snad bolu slza?
či krůpěj z blaha říše?