Kdes vykupitel národu se zrodil
a v čele postavil se ubohého lidu,
on zazářil jak fenix v temno klidu
a paprsk nadšení mu v srdce hodil.
Na barikádách „Píseň o volnosti“ zpíval,
zdi hladomoren bořil, šibenice sklátil –
až pojednou se s očí lidu ztratil
a zmizel na vždy, jak by nebyl nikdy býval.
A lid ten spjat byl zase starých do okovů –
teď ve žalářích s písní o volnosti dřímá
a muže onoho si ve snu připomíná
a čeká, čeká, kdy se vrátí k němu znovu. – –