Tvá postať často na mysli mi tane,
ty vetchý kmete, s posněženou hlavou
jak k popravě jdeš s tváří usmívavou
a s prosbou v srdci: „Odpusť jim, ó Pane!“
A dlouhé utrpení na mne patří
z tvé vráskovité tváře, když tu v duchu
se víření mi bubnu nese k uchu
a mečem klesáš, chloubo Českých bratří. –
Ó persekuce České slavný reku,
ta krásná jenom na tě upomínka
mé vlasti do budoucna skytá léku.
Však škoda jen, že v historii slovy
je zapsáno, co nemůžem dnes chápat:
Čím kalich Páně byl kdys Budovcovi. – –