Tam, kde je velké moře,
na jeho dně roj hravý,
a na horách, kde sosny,
tam srdce mé si staví
ty zlaté zámky pro sny.
A v mlze pod oblaky,
tam mé se boly věsí
jak těžké černé mraky. –
Na plachty v barev směsi
a stěžně, lana, vesla
jak racků řada dlouhá
se na koráb již snesla,
tak mnohá moje touha...
A z moře vod, kde trčí
výš k nebi skalní stěna,
má rodná visí chýže
a v ní stařičká žena...
Ó kéž, má matko, blíže
jsem tobě ve tvém hoři,
ach, bojím se, že zhynu
já žalem v světa moři! – –