Starý hrad jak stařec osiřelý,
hlava mechem, čelo kryté bejlím –
kámen spadl, hlučný život zhynul,
a teď sídlí jenom v hnízdě hejlím –
Věru, kdyby v omšený ten kámen
vepsal někdo dávné jeho doby,
kdo ví, zda-li nad dřívější slávou
staré srdce žalem nepuklo by.