O přátelství, ty milý žití druhu,
ať na mne pohlížíš z pod brvy šedé
neb z tváře dívčí, hezoučké a bledé,
vždy šťasten bývám ve tvém vzácném kruhu,
ó přátelství, ty milý žití druhu!
Vždy myšlénky mé v pestrou splynou duhu,
když tvá mi náruč kyne, byť mne hoře hnětlo,
kde tma jen zela, jasné vítám světlo,
a život můj vždy podobá se luhu,
když z jara v pestrou barev splyne duhu.
Já přál bych si, až skončím žití dobu,
až opustí mne na vždy zemská nuda,
by slední důkaz lásky, černá hruda,
z tvé ruky mi jen spadla v temno hrobu,
to přál bych si, až skončím žití dobu. –