Kdys’ spadla hvězda v starou knihu moji,
a z labyrintu liter, v matném roji,
a z kouře dýmky, záře lampy rudé
se zjevilo mi děvče, prosté, chudé.
A od té doby všude se mnou bývá
a těší mne, když v duši mé se stmívá –
jen obávám se, by ve vrásek čase
mi neodešla mezi hvězdy zase. –