Já vždycky snil, když život můj
byl pod osudu závějí,
že kolik nad ním září hvězd,
tolik mu svítí nadějí.
Leč bouře často přikvačí
a chmura hvězdy zakreje,
a tak, tak hasnou doposud
i ty mé zlaté naděje.
Však byť i všecky pohasly,
mně jedna bude svítit dál –
ta láska tvoje, v které zřím
svých snů a tužeb ideál!