Ach nevím, jaký neznámý
cit v prsou jímá srdce mi,
když obracím list za listem
a probírám se písněmi.
Cos jako touha veliká
mne k vám, vy písně, vábívá,
vždyť každý verš mi troskou je,
jež v srdci mém se ukrývá.
Hle, ve vás celý život můj
tak živě leží přede mnou –
jste prosté, a přec jímáte
mne k sobě mocí tajemnou. – –