Ač věkem stár, byl duchem mlád,
a sotva den mu v jizbě svítal,
již v historii české čítal,
a den co den v ní čítal rád.
A když tak jednou v dobách byl,
kdy vítězně Čech kalich třímal,
tu tiše usnul, jak by dřímal,
však spánek věčný navždy snil. – –
Já závidím mu také smrti,
šel s minulostí krásnou spat! –