O upomínky mládí, blahý věku,
co pocitů se v mém vždy srdci vzruší,
když v park já vejdu, a hned děti tuší,
že dnes zas něco mlsek nesu v kapse –
co v každé tváři vděku!
A zvláště ty, má čarodějko malá,
jsi v srdci svaté city rozechvěla,
když kolem krku něžně jsi mne vzala
a rtíčky svými mých rtů dotekla se –
já omámen byl zcela:
A zdálo se mi, jak bych otce zočil
a drahou matku, přátel milé kruhy,
jak v šťastné doby zpět bych opět vkročil.
A poznal jsem, že celé štěstí, jmění
i život v nejpestřejších barvách duhy
se skrývá, dítě, ve tvém políbení! –