Když jsme z jara sedávali
pod jabloní košatou,
a když hravý větřík květy
časem vplítal v kadeř tvou,
aj, tu každý prostý kvítek
v svěžím rouchu májovém
zdobil tvoje rusé vlásky
jako z perlí diadem.
Jabloň posud stojí, kvete,
větřík květy rozsívá – –
myslím na tě, i že jiný
v zlatohlav tě odívá!