Řekni mi, má družko nejmilejší, zdali pak to uhodneš jen as: „Který měsíc z roku nejvábnější? který nejvíc lahody má, krás?“
V zimě, když mráz krutý prsty štípe, kvítků není, ptáček nepěje, s oblohy kdy chladný sníh se sype, až se zdá, že všechno zavěje,
v zimě to as sotva, drahá, bude! Již vím: Je to vonný, krásný máj! Krásný máj, jenž květem voní všude a kdy v slasti tone celý kraj.
Řekni mi, má družko nejmilejší, zdali pak to uhodneš jen as: „Který měsíc z roku nejvábnější? který nejvíc lahody má, krás?“
Máj to tedy, družko milá, není, jak to z nové otázky tvé zřím. Nu, počkej jenom ještě okamžení, hádanku si ještě přemyslím!
Pomoz mi, neb toho nedovedu, neb mě aspoň přemýšleti nech! Je to v zimě, v době sněhu, ledu, a mráz kreslí květy na oknech.
Aha! tuším již, co myslíš asi, ale nevím toho jistě přec... Stromky rostou divuplné krásy – Aj, má zlatá! Je to prosinec!
Vábnější je, nežli krásy máje, s ním vždy přijdou blahé vánoce, na stromečkách čarovných tu zraje Boží lásky sladké ovoce.
Světla hoří, písně všude znějí, jásot radostný se ozývá, radosť září v každém obličeji, v každém srdci radosť přebývá.
Nebe samo k zemi teď se sklání, slyšet s nebe pěti anděly, z chrámů zvučí varhan jemné hraní, v to zaznívá dítek veselí.
Narodilo se nám Jesulátko, přineslo nám Boží smíření, proto světu je tak blaze, sladko, proto pějem v blahém nadšení.
Z růže vykvet’ kvítek krásy stkvoucí, Bůh nám syna jediného dal, ruce sepnem’ ku modlitbě vroucí, by náš život blahem požehnal!
Cookies on Poetry Cove