Jak poskvrněn je svět! Však my jsme mládi
a z hloubi vydechujem, ty a já,
když večer prsty zlatými nás hladí,
nás oba, viď, má země panenská!
Já dlouho bloudil. Nejen z luk a lesů,
já k tobě přišel z dusna lidských cest.
Svět sáhl na mou píseň, již ti nesu,
já měl ti jeho prach a popel nést.
A přece, vím, jsem tvůj. Až k tobě dolů
se nakloním, ty dík mi pošeptáš,
ty přijmeš mne v své náručí a spolu
nás houpat bude večer, otec náš.