Dej mi svůj mír,
dej zapomnění!
Ve vrbách vír
tak proradný není,
jako ta kola
jsou na vodách snu
a hlasy zdola,
tam v bezednu.
Jen do hloubek zřít
a bez zapomnění!
Chci jas a ne klid,
jde k podjeseni.
Znám viny a víry,
znám podzimu dech,
je čist a je čirý
i v propastech.