Ó zahrady, jak měl bych rád
tu přesnost vaší krásy,
jen kdybych neslyšel z alejí vašich lkát,
že schází cos, že cos vám věčně schází;
jen kdyby neštval mne trs květů: „Putuj v dál!
Putuj tam, kde se vrch zvedá z pouští.
Hledej – a nenajdeš – hlas, po němž sluch tvůj touží,
tam, ohnivý kde sloup v trnitém keři vzplál.“