Posledním douškem pít z čerstvé studny,
než budou žíznivé mé rty
po tobě stonat, světlý, svůdný,
bláznivě bludný světe ty!
Co chvíli se strázeň v mé tělo vetne.
Všech volných slastí jsem zapomněl –
jenom ne tebe, ty noční můj květne,
jejž tehdy jsem naposled vdechnout směl!