– Můj Paride...
Mlč, moje milovaná,
co zmůže řeč, kde líbají tvé rty!
Mou vášní prolnuta, však stále znovu panna,
květ rozpuklý a zamčený, tos ty!
Jsi loď, jež ve tmě po vlnách se plaví,
tvých úst mi svítí korálový trs;
jak záhon vůněmi mě trosečníka zdraví –
– Můj Paride!
– tvůj liliový prs.
Pojď, poplujeme v milostnou zem Troje,
tys Venuše, tys Amfitrite má –
– Můj Paride!
Ty plná číše moje,
ty, věky věků nedopitelná!
Ne člověk: bohyně. Tys nad Helenou,
a kdo tě celují, jsou nadlidé;
tys ta, jež slíbila mě podarovat ženou:
tys dárkyně, ne dar!
– Můj Paride – –