Kraj žlutým večerem byl odechnut.
Sbírajíc klásky, za žencem šla Ruth:
„Nechť prokáže ti život, co ty mně.
Pít podals mi, přáls lůžka na humně.
Nechť na tvých synech splatí kdys tvůj Pán
tvou štědrost k ženě, cizí v Kanaan.
Nechť k polím lnou a žnečkám, jako k svým,
až v dálce budou přihlížet kdes žním!“
Zlát’ rudě večer, vstříc jda příštím dnům.
Syn kraje ženu příchozí ved v dům.