Na sopku hledím a hluboko ve mně
tkví obraz vyhaslých hor,
na tebe myslím, má milostná země,
jejíž pocel se vssál do mých pór.
Přes moře vzpomínku vroucí si nesu,
líbezná slova jsou v ní,
a vábení vod a ševel tvých lesů
zastaveníčkem zní.
Dobré jitro mi na dálku dává
lichotně hravý tvůj hmat,
v zahradách máje ty pod bezem smavá,
ty svůdná, kterou mám rád.