Srpnová kosa zazvonila.
A kdeže tvá je žeň?
– Mně chudé pole zatopila
předjarní povodeň.
Zpěněný kůň se vzpíná horce.
Kde ty máš dvůr a stáj?
– Uhodil blesk do mého dvorce,
když parnem sálal máj.
Čmeláků let se vznáší k hymně.
A tvůj kde zůstal zpěv?
– V bezesných nocích zpívaly mně
má úzkost a má krev;
naslouchal ještě duch, když tělo
v pohřební kladli šat,
a chorálem co v tmách mi pělo,
jak světla vodopád
se tříští teď a duhou mámí,
kde barev tryská smích
a se skaliska pod vodami
smrt hraje na houslích.