Když první krůpěje se zatřesou
v skel, na západ jež vedou, blyskotání,
když loučení se vssává do prsou
a jako soumrak stesk se vůkol sklání,
přec večer dýchá mírem neděle,
přec rozlévá se píseň Na shledanou.
Když městem šumí smrti andělé,
my věříme, že mrtví z hrobu vstanou,
a do mraků když zapad’ slunce vůz,
my radujem se, děti, starci, muži,
že po noci, jež bude plna hrůz,
nám východ hodí v okno kytku růží.