Vím, ženy, jež jsme do náruče brali,
jsou z krve našich vlastních snů a vin,
a muži, které vy jste milovaly,
jsou nezachytitelní jako stín.
Vím, horce objati jdou muži, ženy,
však slepé prsty temnem tápají;
my nechápáni a vy nezjeveny,
se honíme jak v mátoh mumraji.
Vím, duši urvat chcem a převtěliti –
a kdykoli ti šeptám: mám tě rád,
tep světa cizího mé srdce cítí
a smutek, že se nemůžeme znát.