Včerejších dešťů smutek poslední,
tu mlhu vzpomínek mi s oka sejmi,
pod sluncem vítězným se rozhlédni
a na vrcholku políbení dej mi!
Modř nebe láskou brunátnět se zdá
a v proudech srší k bělostnému loži;
mateřská zem se v touze pozvedá,
zde vrch se zove Prsa matky boží.
Kdes v hloubce pohled modře zvědavý
a zlato vlasů v záblesku je rudém –
Svět hoří ohněm, jenž se nestráví,
a tak i my. Až nebude nás, budem.